Jdi na obsah Jdi na menu
 


par predajných čisiel

17. 1. 2009
  • Prodej:
 

     Prodej vozítek z produkce v.d. Velorex nebyl vůbec jednoduchý a běžný občan si o nich mohl nechat jenom zdát.

     S ohledem na kapacity výroby, díky nimž po celou dobu výroby tříkolek poptávka převyšovala několikanásobně nabídku, byly tříkolky jako invalidní vozidla pouze na přímý odběr na základě žádosti o které rozhodovala komise při Ústředním Výboru Českého svazu tělesně postižených. Při vyřizování žádosti se přihlíželo ke stupni invalidity, ale i k sociálním poměrům žadatele, délce jeho členství v organizaci invalidů , k tomu jak bude vozítko využito apod.

     Vozítko bylo možno přidělit pouze členům svazu invalidů s vážnými poruchami nosného a hybného aparátu či pohybového ústrojí nebo s chronickou chorobou, způsobující těžkou poruchu hybnosti. Po přidělení vozítka bylo možné žádat opětovně o nové až po uplynutí čtyřech let. Vozítko muselo sloužit výhradně tomu, komu bylo přiděleno a jen výjímečně je mohl získat i člen svazu invalidů, který nesplňoval uvedená kriteria, ale pečoval o nezletilé invalidní dítě ve společné domácnosti.

     Při kladném vyřízení žádosti byl žadatel zařazen do pořadníku dodávek a závodem v Solnici pak osobně vyzván k závaznému odběru vozítka v Solnici v určený den a hodinové rozpětí .

     V roce 1951 byla stanovena cena typu OSKAR 54 na 60.000,-Kčs s tím, že organizace invalidů přispěla podle situace žadatele 8.380 - 6.489,-Kčs. Na zbývající částku bylo možno žádat uvolnění z vázaných vkladů.

     V roce 1971 byla stanovena cena typu 435-0 na 19.000,-Kčs, při invalidních úpravách si žadatel musel 700,-Kčs připlatit. Stát poskytoval příspěvek na zakoupení vozítka a na zbytek ceny bylo možné získat zvýhodněné půjčky s 3,5% úrokem.

     Řada vozítek Velorex byla přidělována také jako služební vozidla podnikům a organizacím a to jak dříve uvedené typy, tak i speciální nákladní provedení 16/250 valník a 16/350 valník.